MODRÝ GASKOŇSKÝ BASET
(Basset Bleu de Gascogne)

Tento baset představuje nejmenší formát "modrých" psů z jihozápadu. I přes svoje malé rozměry si zachoval v plné míře všechny přednosti a charakteristické znaky svých větších příbuzných. Zasloužil by si získat větší oblibu u lovců, než jaké se těší dnes.
O starobylosti tohoto velikostního rázu "modrých" se vedou mezi francouzskými kynology spory. Někteří dokonce zpochybňují jejich gaskoňský původ, to je ale extrémní tvrzení, neboť kromě naprosto charakteristického zbarvení, které je společné všem variantám gaskoňských honičů, mají s nimi tito baseti i společné rysy povahové. Jsou to stejně báječní stopaři jako jejich větší bratři s "gaskoňsky" jemným nosem a velmi silným, hluboce laděným hlasem.
V roce 1885 popisuje pan Leséble, tehdejší ředitel zoologické zahrady v Paříži a autor knihy o basetech psy tohoto plemene, které sám vlastnil. Píše o nich doslova: "Nikdy jsem neviděl basety se silnějším hlasem, jemnějším nosem a pevnější na stopě. Vytrvale hlásí i na studené stopě a vypracují ji s podivuhodnou jistotou. Na stopu se doslova přisají. Je zážitkem sledovat s jakou jistotou ji sledují a poslouchat při tom jejich krásný hlas."
Okolo roku 1900 došlo k přikřížení artézsko-normandského baseta v chovu pana Bourbona de la Motte. Tento zkušený chovatel dokázal i přes toto přilití krve udržet u svých psů dokonalou gaskoňskou povahu. Po první světové válce se zabýval chovem modrých basetů vikomt de la Burthe a pan Malric. Druhý jmenovaný použil ve svém chovu fenu Cendrillon, která byla přímým potomkem slavných velkých modrých honičů barona de Ruble.
V této době byl již sestaven standart plemene, který byl publikován v příručce o plemenech honičů, vydaných Société de la Vénérie (Společností pro honbu). Po druhé světové válce se stávali modří baseti stále vzácnějšími. V roce 1971 se v celé Francii účastnilo výstav jenom 16 jedinců tohoto plemene. V roce 1974 bylo do plemenné knihy zapsáno pouhých 15 štěňat. Ale díky svým nesporným pracovním i povahovým přednostem začali tito baseti zase postupně získávat oblibu mezi lovci. Napomohla tomu bezesporu i dobrá práce chovatelského klubu, jenž je jedním z nejaktivnějších na francouzské kynologické scéně.

Modrý gaskoňský baset je podle znění standartu "typický baset, který ovšem připomíná velká plemena, z nichž vzešel". Je silný, ale ne těžký, jeho suché osvalení je typické pro psy z jihozápadu. Ani typem hlavy a trošku smutným výrazem se od nich neliší. Tělesná stavba ovšem odpovídá stavbě baseta. Hrudník je široký, klenutý, bedra mírně klenutá a silně osvalená, záď kulatá. Přední nohy mohou být polovytočené, ale jsou upřednostňovány rovné. Od velkých modrých se liší strukturou srsti, která je poněkud jemnější, ale nesmí být měkká. Kohoutková výška se během vývoje několikrát měnila a pohybovala se od 30 až do 42 cm, dnes jsou stanoveny hranice 34-38 cm.
Tento baset je především výborným lovcem. V tom se od dob, kdy o něm s obdivem psal pan Leseble, nic nezměnilo. Je použitelný stejně dobře pro štvanici králíka či zajíce, jako při lovu černé zvěře se střelnou zbraní. Platí o něm totéž, co o dalších basetech. Za zvěří postupuje pomalu, a tak ji "vede" klidně a lovci se snadněji dostanou k ráně. Je to pes se smečkovým duchem. Ve smečce výborně spolupracuje, ale dokáže lovit i samostatně. Je odolný, adaptabilní. Pracuje stejně dobře jak ve vysokém lese, tak i v houštinách, v horách či na pláních. Jednou z jeho předností je snadná cvičitelnost a ovladatelnost, tedy vlastnosti pro honiče důležité.


Modrý gaskoňský basset >>> STANDARD FCI <<<